Proč jsem se rozhodla pro změnu po 10 letech???

Jednou jsme měli rozhovor s mým kamarádem ohledně  pracovních pozic. On zastával názor, že jsem si vybudovala pozici manažera ve společnosti a že bych si ji měla držet, že je to velmi prestižní. Já jsem mu tehdy odvětila, že dnes manažerkou jsem a zítra být nemusím. A při psaní tohoto článku již nejsem manažerkou v auditní společnosti, ale stala jsem se zodpovědnou sama za sebe a vydala jsem se na podnikatelskou dráhu. Tento článek vznikl především proto, že mí přátelé i známí se mě ptali a ptají na otázky týkající se mého rozhodnutí opustit audit po 10 letech a vydat se na úplně novou cestu mimo obor.

Dostávala jsem dotazy jako:

Rozhodování

Ještě před pár měsíci jsem si nedokázala představit, že dám v práci výpověď a odejdu. Chtěla a přála jsem si to rozhodnutí udělat. Už jsem měla v hlavě docela jasnou vizi, co chci dál dělat, jen ta odvaha, a to finální rozhodnutí stále nepřicházelo. Pokaždé, když jsem si řekla, tak teď, teď to udělám, mě mé vlastní pochybnosti zase vrátily zpět na začátek. V červenci 2017 jsem si vzala jeden týden volno na odpočinek a ten týden jsem docela dost četla o osobním růstu a jeden večer jsem si začala v hlavě sumarizovat, co všechno bych potřebovala, abych mohla odejít. Moje hlava jela naplno, tolik nápadů, to množství energie…Toto celé trvalo asi 2-3 hodiny a pak jsem sama v sobě ucítila, to že to mám udělat, že je ten správný čas. To rozhodnutí bylo jen o mě, jako člověku, už nebylo o firmě ani lidech v ní. Velmi jasný obrázek další auditní sezóny mi doslova dělal špatně od žaludku. V tu chvíli jsem to věděla a už nebyla cesta zpět. Mé rozhodnutí ovlivnilo také to, že jsem cítila, že této práci už jsem dala všechno a dál už víc dát nemůžu, necítila jsem žádnou výzvu, kam bych se mohla rozvinout dál. Profesní výzvy, které mě napadaly, bohužel nebyly slučitelné s povahou a činností naší společnosti. Ano, dostala jsem i jiné a zajímavé pracovní nabídky, které jsem vážně zvažovala a byla dokonce na malou chvíli rozhodnutá, že je zkusím, ale neopustila mě myšlenka, že to chci zkusit sama. Poslední dva roky to byla bitva sama se sebou, hodně mě to vnitřně trápilo, snažila jsem nedat nic moc najevo a být v práci profesionál. Snažila jsem se plnit všechny své pracovní úkoly a zkoušky, ale cítila jsem, že už jdu přes své vnitřní přesvědčení a dělám to už jen silou vůle. A byla to právě personální oblast, kurz na koučování a někteří z mých kolegů z auditu, toto všechno mě drželo nad vodou. Pomyslná třešnička na dortu a poslední tečkou byl výsledek ročního hodnocení, kdy mi můj kolega sdělil, že se při hodnocení usnesli, že mám asi syndrom vyhoření…Ať už vedení v naší společnosti vědělo či nevědělo, co je syndrom vyhoření, pro mě to v tu chvíli byla další facka a podpoření, že bych měla jít svou vlastní cestou, a že já i vedení společnosti to cítíme stejně. Nebrala jsem to jako útok na svou osobu, ano, mrzelo mě to, ale brala jsem to spíš tak, že to vedení i já vnímáme podobně, jen z jiného úhlu pohledu.

Ohlédnutí

Mnozí mi říkali, že jsem měla odejít už dříve. Neuměla jsem to. Měla jsem naši společnost natolik ráda a lidi v ní, že jsem jí obětovala své srdce. Neuměla bych spočítat, kolik jsem za těch 10 let odpracovala přesčasů. Dlouhou dobu jsem vůbec nevnímala, že by ty rána, kdy jsem vstávala, někdy i několikrát v týdnu, ve 3 nebo ve 4 hodiny ráno byly špatně, že bych měla zvolnit. První facka přišla před 5 lety, kdy jsem dostala žlučníkové koliky a na podzim 2012 jsem byla na operaci žlučníku, zhubla jsem tehdy něco okolo 40 kilo. Tehdy se mi vkradla do hlavy myšlenka, že je něco špatně. Nicméně po návratu do práce jsem najela do stejných kolejí, do stejného stresu a pracovního nasazení a najednou šly kila nahoru a já se cítila čím dál hůř. Cítila jsem, že potřebuji něco změnit, ale nevěděla jsem jak a ani jakou cestou se vydat…Zkusila jsem velmi rychle i podnikání s mým dlouholetým kamarádem ve finančním poradenství, že snad toto by mohla být správná cesta. Ale najednou jsem byla pod tlakem ze strany svého zaměstnání a druhé strany pod tlakem ze strany nového podnikání. Nešlo dělat obojí, po pár měsících jsem si musela vybrat, vybrala jsem si jistotu zaměstnání. A zase nastalo tápaní, ale myšlenka na to, že bych byla sama svým vlastním šéfem mě neopouštěla. Cítila jsem, že podnikání je pro mě ten správný směr, ta správná volba. Pak jsem si říkala, dobře a co bych mohla nabídnout, neměla jsem v tu chvíli chuť pokračovat v auditu. Přemýšlela jsem, co mě baví hodně intenzivně, věděla jsem, že mojí vášní je psychologie, rozvoj a učení a objevila jsem koučování. Cítila jsem, že se v tom skloubí obě činnosti, které mám ráda, a to psychologie i ta paní učitelka ve mně. A hned vzápětí následovalo plánování cest, prve svých vlastních pak i cest známých, kteří mě žádali o radu. A v tu chvíli se zrodila myšlenka udělat web a věnovat se těmto činnostem. Hledání cesty, jak vytvořit vlastní web je už jiná cesta a patří do jiného tématu. 😊

Posledních pár vět na závěr:

O svém rozhodnutí jsem diskutovala s mými nejbližšími. Téměř od všech jsem dostala podporu v tom, co chci udělat. Nicméně finální rozhodnutí jsem udělala já sama, když jsem si všechno srovnala v hlavě i v srdci. Může se zdát, že to byla dlouhá cesta od přání k rozhodnutí, ale já jsem rozhodnutí udělala ve chvíli, kdy jsem byla vnitřně přesvědčená, že to udělat chci. Těch 10 let mi dalo hodně životních zkušeností, ať šťastných i těch méně šťastných, naučilo mě to pracovat, uspořádat si priority a převzít zodpovědnost za sebe, i za to co dělám. Ráda vzpomínám na „naši auditní rodinku“ a jsem ráda, že jsem byla po 10 let její součástí. Ale je na čase psát nové životní příběhy…

Jsem průvodcem na Vaší profesní cestě, objevuji a rozvíjím Váš talent a potenciál. Naslouchám Vám a jsem citlivá vůči Vašim profesním výzvám a rozhodnutím. Více o mně si přečtete zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.